Nebojte se, nebudu vám popisovat rozdíly v uždění ani říkat, že westernové sedlo má hrušku. Chtěl bych se spíše zaměřit na některé rozdíly v tréninku a zacházení s koněm. Anglii (parkur) jsem v rámci moderního pětiboje dělal 12 let a trénoval jsem v té době u víc než dobrých trenérů.

Když jsem pak začal jezdit western, měl jsem svého koně v „anglické stáji“, kde ostatní jezdili parkur, drezuru nebo jen tak hoby a měl jsem tedy možnost jejich přístup ke koni a trénink vidět každý den.

A někteří z nich závodili na opravdu dobré úrovni. Chci tedy srovnávat ty, co „anglii“ nebo western dělají dobře.

Ale k těm rozdílům jak je já vidím. V „anglii“ mi připadá, že při ošetřování a výchově koně trochu chybí důslednost a to se pak může projevit v tom, jak spolehlivě a ochotně kůň plní přání jezdce. Při tréninku kůň také nemá stanoveny tak úzké a pevné mantinely mezi tím, co je dobře a co špatně jako ve westernu.

V „anglii“ koně v naprosté většině hůř couvají a při tréninku nevidím, že by jezdec koni zřetelně řekl, kdy „něco“ udělal dobře a kdy špatně.

Dobré mi připadá, že v „anglii“ se na koně nevytváří tak velký tlak, co se týče dosahování rychlého a velkého pokroku při tréninku. Myslím, že ve westernu je koní zkažených díky tomu, že se výcvik hrnul příliš rychle a tvrdě dopředu zbytečně moc.

V „anglii“ má kůň více času si vše potřebné dobře zažít a osvědčené postupy výcviku jsou zpracovávány už mnoho desítek let. Westernový způsob ježdění se původně vyvinul ze skutečné práce na ranči a při té je potřeba mít spolehlivého partnera, který vám vaši práci usnadní a ne ji komplikuje.

Ale čím déle oba způsoby ježdění porovnávám, tím více si myslím, že rozdíly jsou dané jen jednou jedinou věcí.

A to je, že ve westernu při soutěžích (stejně jako při práci na ranči) držíte otěže a vedete koně jednou rukou. Když pak kůň nereaguje na jemné pobídky a není v klidu, je to v háji a už s tím nic nenaděláte.

U parkuru nebo v drezuře, když máte koně na dvou rukách, tak se to ještě dá nějak zachránit. Aspoň trochu a většina jezdců na to zkrátka spoléhá.

Myslím si, že lidem v „anglii“ by obecně pomohlo stanovit si vyšší nároky na to, jak snadno, s minimálním tlakem a jak spolehlivě by měl kůň na jejich pobídky reagovat .

Ve westernu by hodně koní určitě uvítalo, kdyby se na ně při tréninku nevytvářel tak velký tlak na rychlé zlepšení a rychlé dosažení špičkových výkonů.

Je škoda, že v obou způsobech ježdění mají někteří lidé klapky na očích, nerozhlédnou se kolem sebe a nevezmou si z druhého způsobu to lepší.

Ale já vlastně dělení na „anglii“ a western nemám moc rád.

Nedokážu říct, že by mne western bavil vic než parkur nebo naopak. A už vůbec nedokážu říct, že jedno je lepší a druhé horší. Já jsem se pro sebe snažil vzít to nejlepší z obou. Vždy hodnotím spíš to, zda se s koňmi pracuje dobře nebo špatně.

Tak už víte co je lepší?