Když spolu komunikují lidé, tak mluví. Říkají si, co by chtěli, co udělají nebo neudělají nebo co si myslí. Někdy říkají pravdu a někdy ne.
Koně s vámi komunikují trochu jinak. Komunikují tak, že nějakým způsobem reagují na vaše chování, nebo sledují, jak vy reagujete na jejich chování. Když kůň pohybem hlavy proti vám naznačí kousnutí, říká vám „to, co teď děláš, se mi nelíbí a když nepřestaneš, mohl bych tě kousnout“. A když na to nijak nereagujete, odpovíte mu buď, že jeho výhružce nerozumíte nebo, že jeho výhružku přijímáte. Když při jeho pohybu hlavou ustoupíte dozadu, třeba jen na okamžik a dál na ni nereagujete, říkáte koni, že jeho výhružku přijímáte a podřídíte se mu. Když na ni reagujete rychle, třeba jen lehkým plácnutím rukou do krku koně a třeba i potichu, klidně, ale rozhodně řeknete „tohle ne“, tak koni odpovídáte „nezkoušej mi vyhrožovat“.
Když koně vedete na vodítku a on vás začne předcházet, ptá se „musím tě ještě respektovat?“ nebo „dáváš vůbec pozor na to, co se děje? Jsi vůdce, za kterým jsem v bezpečí?“
A jak můžete koni odpovědět?
Když koně do 2 vteřin, třeba i úplně klidně, zacouvete dva kroky zpět na úroveň na které měl jít, odpovíte mu pořád jsem pro tebe vůdce a dávám pozor na to, co se děje.
Když si toho, že vás kůň předchází, všimnete pozdě a zacouvete ho zpět až za 5 nebo 10 vteřin, odpovíte mu „chtěl bych pro tebe být vůdce, ale nedávám moc pozor co se děje, nevím, jestli se mnou budeš úplně v bezpečí“. Když koni odpovíte takhle, bude se vás ptát často, třeba i různými způsoby, zda jste pro něj vůdce.
Když na to, že vás kůň předejde, nereagujete vůbec, řeknete koni, že teď pro něj vůbec vůdce nejste a že co bude dál dělat je hlavně na něm.
Teď trochu jiná situace. Chcete koně, který to nikdy nedělal naučit, aby na tah jedné otěže ohnul hlavu a krk do strany. Začnete pomalu a plynule přitahovat jednu otěž. V tuhle chvíli kůň nepřemýšlí o tom, co vy chcete, ale přemýšlí a zkouší co udělat, aby se zbavil tlaku v hubě.
Často zkusí jít proti tlaku a otočit hlavu na druhou stranu. Když v tu chvíli držíte svoji ruku pevně na místě, kůň docela brzo pozná, že takhle je tlak ještě větší. Pak zkusí třeba jestli se tlaku nezbaví, když hlavu zvedne. Pokud stále udržujete lehký konstantní tah jedné otěže, kůň zase pozná a vy mu řeknete „tohle není způsob, jak se zbavíš tlaku udidla“. Pak kůň třeba i jen na okamžik ohne hlavu na tu stranu, na kterou jste chtěli, a vy v tu chvíli tah otěže povolíte, řeknete tím koni „když pohneš hlavou tímhle směrem, tak se zbavíš tlaku udidla“. Když lehký tah otěže povolíte ve chvíli, kdy kůň hlavu zvedá nebo s ní hází, budete ho učit, že se tlaku udidla zbaví, když bude hlavu zvedat nebo s ní házet.
Když koni dáte nějakou pobídku a on na ni nereaguje, nebo reaguje úplně špatně, tak to neznamená, že je kůň hloupý. Může to znamenat, že se vás ptá, zda musí obvyklým způsobem reagovat vždycky, nebo zkouší, zda by pro něj nebylo lepší reagovat jinak, nebo je možné, že to, co po něm chcete, nyní nemůže nebo nedokáže udělat.
Když například chcete, aby kůň klusal na kruhu a on už začíná být unavený, zastaví se v prostředku kruhu a zůstane stát. V tu chvíli se vás kůň ptá „nebude pro mne lepší se zastavit a stát?“ Když ho nepřesvědčíte, aby obklusal ještě aspoň jeden kruh a pak sami nezastavíte, řeknete koni, že když nebude chtít klusat, je pro něj lepší se zastavit a stát.
Když se bavíte s lidmi, je někdy těžké poznat, zda vám říkají pravdu nebo ne.
Kůň vám říká pravdu vždycky, i když není vždy příjemná (třeba, když říká, že na vás kašle). Ale to, co kůň říká nebo na co se ptá, platí vždy jen v tom okamžiku. Kůň nikdy neslibuje, neřeší, co bude za hodinu, za týden nebo za měsíc.
U lidí je někdy těžké poznat, zda mluví pravdu. U koní může být těžké poznat, co říkají, nebo na co se ptají, ale nikdy vám nelžou.