S jakou myšlenkou nebo odhodláním jdete ke koni, když ho chcete naučit něco nového nebo třeba jen procvičit co už umí?
Říkáte si, „to jsem zvědavý/á, co se ti dnes bude chtít dělat? A jak mne budeš poslouchat?“ Nebo si říkáte „dnes bych tě chtěl/a naučit nebo procvičit to a to, ale když se ti (koni) nebude chtít a musel/a bych použít lonžovací bič nebo bičík, tak to radši dělat nebudu. „Mám tě rád/a, nikdy tě neuhodím bičem.“
Viděl jsem dost lidí, kteří byli odhodlaní na koně nikdy nepoužít bič. A taky jsem viděl, že je jejich koně nikdy nebrali moc vážně.
Ale taky jsem viděl hodně jezdců odhodlaných si bez velkého zdržování, důrazně a rychle prosadit svou. A hodně zkažených koní.
Myslím, že jedno z nejdůležitějších věcí při práci s koněm je odhodlání prosadit svou vůli. Kůň totiž bezpečně pozná, zda jste opravdu odhodlaní prosadit svou vůli a pak máte vše o polovinu snazší, nebo zda jste odhodlaní nikdy nepoužít bič a potom vás čeká hodně „tvrdý oříšek“.
Možná si teď říkáte „hm, ale jak to udělat, abych si vždy prosadil svou vůli a nekazil koně tím, že budu až moc tvrdý?“.
Vždy se soustředím na to, abych si prosadil to, co od koně chci. Ale taky se soustředím na to, abych při tom „mém prosazování“ zůstal já i kůň co nejvíce v klidu.
K tomu, abyste mohli koně cokoli naučit nebo s ním třeba jen procvičovat to, co už umí, na prvním místě potřebujete, aby vás vnímal a věnoval svoji pozornost vám a ne třeba svému okolí. Dále potřebujete, aby kůň byl do nejvíc v klidu. Vyděšeného nebo vystresovaného koně totiž nemůžete nic naučit, protože vás téměř vůbec nevnímá.
Pokud je pro vás nejdůležitější „nikdy neuhodit koně bičem“ myslím, že jste se při práci s koněm vydali špatným směrem. Kůň totiž tuhle vaši prioritu bude vnímat jako slabost a nebude vás brát vážně a respektovat vás. Ale u koní je někdy opravu malý rozdíl mezi tím, dělat věci špatně nebo dobře.
Takže, když chcete, aby vás kůň respektoval, abyste k němu byli spravedliví a ne příliš tvrdí, stačí si říct „Nikdy neuhodím koně bičem zbytečně.“