Docela často vidím jak někdo přivede koně na jízdárnu zastaví se a chystá se nasednout.Než stačí zvednout nohu do třmenu, tak koníček popojde pár kroků, jezdec za ním docupitá, znova ho zastaví, dá nohu do třmenu a v okamžiku kdy se odrazí od země, od židle nebo z čeho zrovna nasedá, kůň se rozejde klidným krokem směrem který si sám vybere. Jenže jezdec se během pár vteřin srovná v sedle, dá druhou nohu do třmenu, chytne si otěže a trénink začíná.
Tak v čem je vlastně problém? Myslím si, že jízda na koni je o tom, že kůň dělá v každou chvíli přesně to, co jezdec chce. Nebo by to k tomu postupným výcvikem mělo aspoň směřovat. Začínat výcvikovou hodinu tím, že koně nechám ať se se mnou rozejde kdy chce a jde kam chce není úplně dobrý. Většina lidí dává přednost tomu, aby koně mohli při ježdění ovládat, ale pokud k výcviku koně přistupují způsobem “teď si můžeš dělat co chceš, teď musíš poslouchat, teď si zase dělej co chceš, tak bude pro koně docela složitý pochopit kdy teda poslouchat musí a kdy ne. Můžete se spolehnout na to, že bude občas zkoušet jestli právě teď poslouchat musí nebo ne.
Pokud po svým koni budete chtít, aby vás poslouchal vždycky když jste u něj nebo v každým okamžiku, kdy na něm jezdíte, bude pro něj mnohem jednoduší vám porozumět a i pro vás bude jízda na spolehlivějším koni příjemnější. Ano, já taky vím, že tím, že naučíte koně při nasedání stát neuděláte z tvrdohlavý herky báječnýho partnera, ale budete k tomu o kousek blíž a je to dobrý začátek.
Takže kdyby se vám kůň při nasedání rozešel, chyťte co nejdříve otěže, zacouvejte na místo kde jste nasedali a zůstaňte aspoň půl minuty stát. Nebo můžete sesednout, ze země zacouvat koně zpět a znova nasednout a to tolikrát dokud kůň nebude stát v klidu na místě a čekat na váš pokyn, aby se rozešel. I kdybyste s tím strávili hodinu, což se skoro určitě nestane, bude to dobře investovaný čas a vaše úsilí. Pokud by se druhý den stalo, že se vám kůň při nasedání znovu rozejde, opravit ho bude rychlejší a snazší, protože váš kůň už bude o trochu lepší.