Velká většina koní se nové věci učí docela rychle a snadno, pokud je učíte způsobem, který je pro koně srozumitelný a jste důslední a přesní. Je ale velký rozdíl v tom, jak rychle naučíte nové věci koně, který zatím nic neumí a nijak se s ním nepracovalo nebo koně se kterým se už pracovalo, má nějaké dobré návyky, člověka respektuje, ale nemá z něj strach a jak rychle to naučíte koně, který se naučil člověka spíše nerespektovat a rozhodovat se podle sebe.
Koně, který nic neumí nebo má dobré základy naučíte nové věci a získáte si u něj respekt a pozornost mnohonásobně rychleji a snadněji než u koně, který se špatným výcvikem naučil člověka nevnímat, nerespektovat nebo se tomu co od něj chcete vyhýbat. Je to tím, že kůň nikdy nezapomene to, co jste ho naučili a zvlášť to, co jste ho naučili na začátku výcviku v něm zůstane hluboce zakořeněné a koně mají vždy tendenci se k těmto věcem vracet.
Pokud je začátek výcviku dobrý, kůň se naučí vám věnovat pozornost, respektovat vás a ustupovat od tlaku. Tak i když s ním později v některém období jeho života nepracujete správně, tak je pak vždy relativně snadné se k tomu dobrému, co kůň uměl vrátit. Když ale první věci, které se kůň naučí je člověka nevnímat, nerespektovat nebo se ho naopak bát, tak později i když s ním pracujete dobře, má kůň tendenci zkoušet, zda by se nemohl vrátit k tomu špatnému.
Myslím, že nejdůležitější období při výcviku koně je začátek výcviku před obsednutím, obsednutí a první měsíce výcviku po obsednutí. Kůň si zde vytváří vztah k člověku, který ho později provází celý život. Měl by se zde naučit vám věnovat pozornost, důvěřovat vám, ale i vás respektovat. Kůň by vás měl vnímat jako silnějšího, ale ne se vás bát, protože právě tím, že vás vnímá jako silnějšího, ale spravedlivého si získáte jeho důvěru a kůň vedle vás bude mít pocit bezpečí.
Pokud se tahle část výcviku „nepovede“ náprava už trvá později mnohonásobně déle.