(Hurá, s mým trenérem už pracuji na podsazení zádi)

Víte co mě přivádí v mírný úžas? Jedna z věcí, která mne spolehlivě  přivede do stavu úžasu je,  když vidím, jak nějaký „trenér“ učí  koně nebo lidi, kteří na to zatím vůbec nejsou připravení pracovat na podsazení zádě, sebrání, aktivaci zádě, shromáždění koně a nevím jak  jinak tomu ještě říkají. Ale pozor, já nemám nic proti shromáždění koně nebo podsazení zádi. Mně vadí, když si někdo myslí, že na konec výcviku se dostane nejrychleji tak, že půlku prostě přeskočí. Tím totiž naprosto spolehlivě dosáhnete přesného opaku. Zaseknete se na místě a nebo v tom horším případě se bude váš kůň zhoršovat.

Ale co mám přesně na mysli. Výcvik koně i jezdce má nějaký postupný vývoj, který nejde přeskočit. Kůň, a je jedno, zda v anglii nebo ve westernu, by se měl nejdříve naučit jít, klusat i cválat pravidelným tempem. To znamená udržovat stejně rychlé tempo, dělat stejně dlouhé kroky a nevybočovat při tom do strany.

Další krok je ten, že by při tom měl být uvolněný. Jeho pohyb by měl být plynulý a hladký, a ne „ucukaný“. Pak postupně zlepšuji reakci koně na tlak udidla, abych mohl lehce upravovat polohu hlavy a krku, a vždycky snadno a rychle na malý tlak udidla zastavit a zacouvat. Současně s tím zlepšuji reakce koně na tlak nebo poklepání holení. To znamená, aby kůň na tlak holení buď ochotně zrychloval, nebo ustupoval zádí, předkem nebo celým tělem současně do strany. Při tom začínám pracovat na uvolnění a posílení hřbetu koně. K podsazení zádi, totiž kůň potřebuje nejen posílit svoji záď, ale možná ještě víc silný a uvolněný hřbet. Mimo jiné jednou z věcí, podle kterých poznáte, že kůň posílil hřbet a záď je třeba to, že dokáže lehce a plynule nacválat z místa.

Ale nestačí, aby na práci na podsazení zádě byl připravený kůň. Musí na ni být připravený i jezdec. Pokud jezdec dostatečně dobře necítí, co přesně pod ním kůň dělá, nemůže s koněm pracovat na posazení zádě. Měli byste svým sedem cítit a bezpečně poznat na kterou nohu kůň cválá, zda například při obratu kolem zádě stojí na vnitřní zadní noze nebo jestli stojí na vnější zadní noze nebo zda zádí ustupuje do strany.

A víte, proč je to potřeba?

Když chci s koněm třeba udělat malý kruh, tak dám koni pobídky, na které udělá malý kruh, ale když ho dodělá a já chci pokračovat rovně, tak už tuhle pobídku samozřejmě nedávám.

Když chci s koněm zastavit, dám pobídku k zastavení. Ale když už kůň stojí, nemusím ho dál zastavovat a pobídku k zastavení už nedávám.

Asi vám to připadá normální a říkáte si, proč o tom vůbec mluvím, to je totiž princip ježdění na koni. Takže když pracujete na podsazení zádě a kůň svoji záď podsadí, také byste mu měli „říct“ to, je to, co jsem od tebe chtěl a to tak, že ho přestanete k podsazení pobízet.

K tomu je ale potřeba, abyste cítili svým zadkem, kdy k tomu došlo. Když pobízet nepřestanete, kůň příště nebude mít příliš velkou motivaci se snažit.

Představte si, že po vás partner (nebo partnerka) chce, abyste např. vynesli odpadky. Vám se momentálně zrovna moc nechce, tak to hned neuděláte. Jenže váš partner/ka to od vás chce hned a tak napřed zvýší hlas (začne ječet J) a pak vás k tomu ještě začne kopat do zadku (je to teorie J).

Řeknete si „tohle nemá cenu, vynesu to smetí, ať mám pokoj“. Vynesete odpadky, ale váš partner/ka ani potom nepřestane,  ale dalších 20minut ječí a kope vás do zadku. Budete mít příště snahu jí/jemu vyhovět, když budete vědět, že i když uděláte to, co po vás chtěl/a, stejně jste se kopání do zadku nezbavili? Nejspíš ne, asi budete hledat úplně jiný způsob, jak se ječení a kopání do zadku zbavit.

Kůň je na tom stejně, když vám vyhoví, začne např. podsazovat záď, ale vy pobízet nepřestanete, nepochopí, co po něm vlastně chcete a časem na vaše pobídky úplně otupí nebo půjde proti nim a bude se vás chtít zbavit.

Víte proč o tom, všem píšu? Asi před týdnem se mi vybavil víc než rok starý zážitek. Viděl jsem jak nějaké „trenérce“  připadá strašně „cool“ s pánem, který měl problém sedět na koni v klusu a udělat malý kruh, pracovat na podsazení zádi. A to nejoblíbenějším způsobem takovýhle „trenérů“ , to je koně hodně držet otěžemi a hodně kopat holeněmi. Jak to dopadlo, si už umíte domyslet sami. Pán asi 20minut držel a kopal, ale záď se mu podsadit nepodařilo.

Nevím, jak se cítil ten pán, ale „trenérka“ vypadala docela spokojeně i když opravdu nevím proč.

Vůbec nechci zlehčovat podsazení zádi, ale myslím, že každý by měl nejdříve řešit největší problém, který s koněm má. Když někdy nemůžete koně zastavit, měli byste zlepšovat jeho reakci na tlak udidla a pracovat na snadném a rychlém zastavení. Když koně nemůžete vždy snadno zrychlit, měli byste zlepšit reakce koně na pobídky holeněmi. Když jde kůň někdy úplně jinam, než jste chtěli, měli byste pracovat na jeho snadném vedení. Když se váš kůň zajímá o vše okolo něj, často se leká a nestará se o to, co po něm chcete, měli byste získat jeho pozornost a přesvědčit ho, aby se zajímal hlavně o vás.

Když se mnou kůň utíkal a nemohl jsem ho zastavit, nikdy mne netrápilo, zda má dostatečně podsazenou záď, ale právě to, že ho nemůžu zastavit.

A ještě jednu poznámku.

Vidím kolem sebe 2 druhy trenérů. Ti horší strašně důležitě řeší sebrání koně a podsazení zádi, ale jejich jediná představa jak toho dosáhnout je „rukama držet a nohama kopat“. Ale na to, abyste do něčeho 20minut kopali, nepotřebujete koně. Na to vám stačí, když si koupíte boxovací pytel (je to i levnější ).

Ti lepší trenéři o sebrání koně a podsazení zádi tolik nemluví, ale dovedou vás k němu smysluplnou prací a systematickým výcvikem.