Nemyslím si, že líný kůň je problém. Spíš bych řekl, že líný kůň je jedna z lepších variant, která vás může potkat. Ale jestli si teď právě říkáte, ž jsem se úplně pomátl, vydržte a čtěte ještě chvíli dál.

To, že je kůň líný neznamená, že ho nemohu naučit cokoli udělat rychle a na jemnou pobídku.

Ale co je problém, je zkažený líný kůň. Tím myslím koně, kterého někdo používáním stále silnějších pobídek a spokojením se se stále vlažnějšími a neochotnějšími reakcemi na ně naučil ignorovat bez nejmenšího vzrušení prakticky jakékoli pobídky jezdce.

Ještě v době, kdy jsem dělal pětiboj, jsme takového koně nějaký čas v oddíle měli. Jmenoval se Artuš, měl 2 metry v kohoutku a jezdit na něm byl vážně děs. Když se Artušovi nechtělo nacválat, tak zkrátka necválal. Bylo dost deprimující, když Artuš i při mojí maximální snaze o nacvlálání podpořenou opravdu silnou pobídkou bičem místo přechodu do cvalu zastavil a zůstal stát a na rány bičem a pobídky ostruhou nereagoval ani přizvednutím hlavy. Jen stál a čekal, až s tím jezdec přestane.

Takže co dělat, aby se vám tohle nikdy nestalo?

Větší část práce s líným koněm by měla vždy být v rychlejším tempu. To znamená s koněm pracovat více v rychlém klusu než v pomalejším a i cval na jízdárně (když je dostatečně velká) kombinovat rychlejší s pomalejším.

Druhá důležitá věc je vyžadovat od koně, aby ochotně reagoval a zrychloval i na jemné pobídky. Když kůň nezareaguje dobře na jemnou pobídku, mohu ji podruhé trochu zesílit, ale když ani tak kůň ochotně nezrychlí nebo nepřejde bez otálení do rychlejšího chodu, použiji natolik důraznou pobídku holení, ostruhou nebo bičem, aby se kůň opravdu probral z letargie. Pak už mi nejde o to, aby kůň např. přechod do klusu nebo do cvalu provedl dobře, ale aby do klusu nebo cvalu doslova vyrazil a vůbec mi nevadí, když je v prvních chvílích rychlejší než jsem původně chtěl.

Když po dvou jemných pobídkách, na které kůň nereaguje dobře, použiji tak silnou, jak jsem popisoval, dosáhnu docela brzy toho, že i líný kůň ochotně reaguje i na jemné pobídky. Takhle silnou pobídku používám jednou, maximálně dvakrát za výcvikovou hodinu a během pár dní mohu dosáhnout toho, že jsem nucen ji použít třeba jednou za měsíc.

U líného koně je vždy lepší být jednou opravdu důrazný než ho neustálým postupným zesilováním pobídek naučit nereagovat na jakoukoli snahu jezdce.