Někteří koně se lekají častěji, jiní k tomu velký sklon nemají. Záleží také na tom, jak se kůň leká, zda se lekne a vyrazí úprkem pryč, nebo zda sebou jenom škubne a zůstane stát na místě. Každopádně je lekání koně pro jezdce vždycky trochu nepříjemné. Toto chování koně lze ale hodně ovlivnit vaším přístupem. Pokud se kůň zajímá více o své okolí než o to, co po něm chce jezdec, leká se vždy mnohem častěji.
Takže jak to řeším?
Snažím se, aby se kůň vždy soustředil co nejvíce na mne, protože potom se tolik nezajímá o své okolí. Jakmile kůň věnuje příliš pozornosti věcem kolem sebe nebo jiným koním okolo něho, vždy se snažím jeho pozornost upoutat dobrým splněním jednoduchých věcí, které kůň dobře umí. Např. malý kroužek v klusu, přechody krok – klus, zastavení a podobně. Přitom vždy kladu důraz na to, aby kůň dobře reagoval na moje jemné pobídky. Tímto způsobem lekání koně postupně odnaučím, netrvá to týden, ale třeba už za dva měsíce byste měli poznat znatelné zlepšení.
Další věc je co udělám, když se kůň něčeho lekne tak, že začne utíkat někam pryč. Vždy ho napřed zastavím otěžemi, pak zacouvu zpět na místo, kde se kůň leknul a nechám ho zde asi minutu v klidu stát. Pak normálně pokračuju v práci, kterou jsem s koněm dělal.
Co si myslím, že je špatně.
Když se kůň lekne, začne utíkat pryč a za chvíli zastaví a jezdec ho po zastavení pochválí. Tím, koni vlastně řeknete, že je dobře, že utíkal pryč a pak zastavil.
Naopak, tím, že koně zastavíte sami a zacouvete zpět na místo, kde se kůň leknul, mu řeknete: Nechci, abys utíkal pryč, když se lekneš. Samozřejmě, že koně za leknutí nijak netrestám. Tímto způsobem časem docílím toho, že i když třeba metr před koněm vyletí z trávy koroptev, kůň se sice také lekne, ale jen sebou škubne a zůstane stát na místě. Druhá věc je, že se leká nesrovnatelně méně často.