Nejdříve bych se zeptal, jestli je vůbec možné chovat se jako kůň?
Kůň je stádové zvíře, býložravec a myslím si, že jeho největší priorita je bezpečí.
V jedné knize jsem četl opravdu dobré přirovnání. Že život koně je jako když procházíte v noci v cizí zemi a v cizím městě nebezpečnou čtvrtí plnou gangsterů do svého hotelu. Takový je v podstatě celý život koně.
Asi byste na takové cestě chtěli mít průvodce, na kterého byste se mohli spolehnout, že vás dovede v pořádku do bezpečí ve vašem hotelu.
Pokud dokážete být takový průvodce pro vašeho koně, váš kůň bude ve vaší společnosti rád a bude vás následovat i tam, kam by sám nikdy nešel a dělat věci, které by sám nikdy nedělal. Ale napřed musíte koně přesvědčit, že jste hodni toho, aby vás následoval.
Vybrali byste si na takovou cestu člověka, který bude slabší než vy a nechá si od vás všechno líbit? Nebo někoho, kdo je silnější a budí u vás i v ostatních respekt a o kom jste přesvědčeni, že vás ochrání?
Koně také následují toho, ke komu mají respekt, komu důvěřují a ví, co od něho mohou očekávat.
Další věc, kterou si člověk musí uvědomit, je, že koně nikdy neskrývají své emoce a vždy se chovají podle toho, jak se právě cítí. Jsou buď nervózní, klidní nebo třeba plní energie, kterou ze sebe potřebují dostat. Je důležité se naučit vůči koním chovat také tak a chodit k nim a pracovat s nimi s „prázdnou“ hlavou. Tím myslím, nechat všechny starosti a problémy, které každý občas má, stranou a když jsem se svým koněm soustředit se jen na něj.
Člověk se nemusí chovat úplně jako kůň, aby mu kůň rozuměl, musí však alespoň trochu rozumět chování koní a vědět jak koně myslí.