Všimli jste si, že je dost lidí, které spolehlivě rozhodí, když je jiný člověk pozoruje, jak jezdí na koni?
Najednou se ke svému koni začnou chovat jinak, než když jsou sami. Někdo koni odpustí všechny chyby a tváří se, že se vůbec nestaly, jiný zase svého koně drtí za každou maličkost, kterou udělal špatně a kterou by mu, kdyby byl na jízdárně sám toleroval, jen aby ukázal jaký je velký trenér.
Viděl jsem třeba slečnu, která jezdila docela dobře a její kůň ji ochotě poslouchal. Pak si jeden den pozvala kamarádku, aby jí ukázala, jak si se svým koněm dobře rozumí. Jenže zrovna, když chtěla, aby její kamarádka viděla, jakého má báječného koně, bylo vše najednou o dost horší než obvykle. Slečna z toho byla docela rozmrzelá (kdo by nebyl?), ale nechtěla svého koně příliš opravovat (kamarádka se přece přišla podívat jak je báječný) a ten se choval čím dál hůř. Pak už chyby přehlížet nešly, tak je začala příliš hekticky opravovat a kamarádku ujišťovala, že její kůň je normálně mnohem lepší (což byla pravda) a že vůbec neví, proč zrovna dneska tolik zlobí. Kamarádka byla docela v pohodě, ale slečna měla zkažený den.
Koně velice dobře vnímají naše vnitřní rozpoložení, vnímají naší nejistotu a nerozhodnost, přehnaná očekávání a samozřejmě rychle poznají, i že nesoustředíte svoji pozornost na ně, ale na něco jiného.
Kůň cítí vaše pochyby i napětí a snaží se zjistit, jestli jste pro něj stále dobrý vůdce, na kterého se může spolehnout. A to zjišťuje tak, že zkouší jak budete reagovat na jeho prohřešky. Kůň chce mít zkrátka jistotu, že jste hodni toho, aby vás následoval.
Ale proč vlastně někteří lidi jezdí jinak, když se na ně někdo dívá?
Myslím si, že je to tím, že nejsou úplně 100% přesvědčeni, že to co s koněm dělají je správné nebo si dostatečně nedůvěřují a mají obavy, co si o nich budou ostatní myslet nebo říkat.
Ale když chci dosáhnout dobré spolupráce se svým koněm, musím s ním vždy pracovat způsobem , o kterém jsem pevně přesvědčený, že je správný. A to přesvědčení by mělo být tak silné, že ho nenaruší ani jeden, dva nebo sto lidí, kteří mne zrovna pozorují. To neznamená nebýt sebekritický a nesnažit se svoji práci s koněm stále zlepšovat, ale věřit, že to, co dělám je to nejlepší, čeho jsem momentálně schopen.
Když se vám podaří z vašeho koně udělat spolehlivého partnera, který vám důvěřuje, máte něco, co vám vydrží hodně let. To, co si o vás někdo myslí, nemusí vydržet ani do zítřejšího rána…